(Optimalizováno pro černobílé monitory)

5. 7. 2015

Chroustí

Vrátila jsem se z víkendové rybníkovopivové okružní jízdy a začla vařit houbovou smetanovou polívku, protože jsem na ni cestou domů dostala chuť a v bufíku, kam na ni obvykle chodím, bylo k prasknutí narváno lidma. Dav a hluk.

Ono vůbec je všude nějak čím dál víc lidí. Když jsme předevčírem už dost po sedmé večer leželi na kořenech pidimýtinky mezi stromama u Malýho Pařezitýho, kde jindy tou dobou už bývalo prázdno, a museli si nechat zajít chuť na ošahavání se, protože těsně vedle nás se samozřejmostí takovým dámám vlastní zakempila trojice dam evidentně z trojí generace přímo po sobě jdoucí, na jedno kopyto korpulentních a neustále mluvících, přičemž zástupkyně generace prvostupňově školní samozřejmě nepřetržitě nejhlasitější – tak v tom večeru jsem si poprvní v životě přiznala, že stojím na prahu stáří, protože dětičky s jejich všudypřítomně kolem všech vod uvřeštěnými hlásky mě prostě serou jako nikdy předtím a tlusté holčičky o to víc. Pusinku prakticky nezavírající a s nafukovacím kruhem kolem bi-pasu (pas za dvě jiné holčičky) zákonitě se doplácající ve vodě vždycky tam, kam mám namířeno foťákem pro záběr zlatavé trávy v protisvětle zapadajícího slunce.
Nestojím o záběry tlustých holčiček v prosvětle.

"V Česku je spousta nádherných míst," řekla jsem tomu druhému vedle mě, postavou, ehm, nikoli nepodobnému té holčičce, no co se dá dělat, ale aspoň furt neječí... "...akorátže všechna mají jedno obrovský negativum: Na všech jsou lidi."

To vedle se zachechtalo a sdělilo mi, že jsem hnusný individualista a že nechápe, jak vůbec můžu pracovat mezi lidma natož v týmu, což bylo přesně to, co jsem krátce předtím sdělila já jemu, když se mi jízdou našich dvou aut za sebou svévolnou změnou kurzu ztratil a ještě mi po telefonu vynadal, že ho tahám někudy, kudy neznám cestu.

No, v týmu pracuju, ale nejradši sama za sebe. Sama se sebou.
A nemám ráda ječící dětičky ani jejich kvokající babičky ani dav lidí tělo na tělo našlapaný na dřevěných lavicích u dřevěných stolů v mém jinak nejmilejším bufíku.
Jsem hnusná individualistka.

A tak jsem dneska jen sama pro sebe vařila tu smetanovou houbovou polívku z pravých hříbků zamražených bez dušení, protože musím vyčistit mrazák, než začnou hříbky nové.

Když jsem měla všechnu zeleninu pěkně nakrájenou a osmahlou na másle a zalila ji k vaření, vyrazila jsem ven na svůj obdělávaný kousíček země u kůlny pro libeček.

A srazila se s čímsi vrčivě bzučivě velkým. A tvrdým.
Chrousti. Letní chrousti.

Pamatuju si na to první jaro, kdy jsem tu bydlela. Kdy za mnou domů ještě jezdil Nevztah, postavou zcela na opačném pólu  rozptylu odchylek od průměru než pan vorvaň, i když pas už taky neměl jen mono, taky si rád dal pivko či spíš víc pivek po práci před usnutím. Akorát že k tomu kouřil. Kdo kouří, tolik netloustne. V ten chroustový den jsme seděli venku před bytovkou na rozvrzané rozkývané lavičce bez opěradla, sbouchnuté nejspíš někým z ostatních nájemníků asi tak v době, kdy jsem čekala prvního syna. Pili jsme pivko, Nevztah pokuřoval. Slunce už zapadalo, byl vlídný hebký večer, začátek léta.
A najednou vrčivý bzukot a začli do nás narážet. Chrousti.
Smála jsem se, jak se Nevztah oklepal odporem a jak se bál, že ho kousnou, chytla jsem jednoho do ruky a ukazovala, že jen v dlani škrábe, škrábe nožičkama jak soustavou drátků, ale nekouše...

Od té doby jsem je neviděla. Nebyl Nevztah ani chrousti.
Až letos.
V teplém, vlídném, hebkém letním večeru u bytovky na kraji pole.

Někde se uvádí, že jsou po třech letech, někde dokonce že po dvou, ale táta mi jako děcku, když jsem je chytala do rukou a nechala si je škrábat v dlani ještě v Brně, vždycky tvrdil, že po čtyřech. A i na netu píšou, že v chladnějších místech po čtyřech.

Už tu bydlím pátý rok...

37 komentářů:

  1. Já chrousty pamatuju v r. 2011. Tak asi fakt po čtyřech. I když to bylo jinde, na jihu Moravy, ne na jihovýchodě Čech.

    OdpovědětVymazat
  2. chrousty pamatuju v r. 2011 podobně jako fousek.
    ječící, pronikaví, důležití a věčně kvokající a někdy s projevy hysterie mi lidi vadili vždycky. (jsem tichá holka a mluvím potichu a málo) jenže se v tom pohybuju stále,naučila jsem se to ignorovat, prostě je to pro mě jako bzučení hmyzu, nevěnuju tomu tolik pozornost, neposlouchám to, tím pádem mě to i nerozčiluje a tolik neruší v práci. mám vyzkoušeno, že na tyhle lidi platí snížit hlas, oni, aby tě slyšeli co jim říkáš (tedy zaregistrují, že jim věnuješ pozornost se musí ztišit taky, aby tě slyšeli) - používám to hodně v práci.
    na ukřičený hysterický a poplašený ženský v práci - nereaguju, prostě si počkám až dotyčná přijde a řekne mi to v klidu (tím je dost vytáčím). s pacienty jednám podobné. spousta lidí řve a hysterčí úplně zbytečně.
    ječící děti mi vadí jen když jsem po nočnía oni dělají bugr na chodbě, nedělám nic, prostě vím, že vypadnou a bude klid. hlavně se jedná v době školního roku a chození do školy, ted je tu klid o prázdninách.tlustý chlapi jako takoví mi nevadí, spíš je to o tom dotyčném jaký je.

    OdpovědětVymazat
  3. co se týče mladých tlustých holek (tam už neodhadnu věk) tak se jim rozhodně nedá upřít to sebevědomí, do čeho jsou schopni se oblíct a nasoukat :-)) nejlépe čím více naprasovaný a přetékající všude možně a ještě k tomu nejlépe hodně zářivý barvy - mám z toho pokaždé srandu. :-))

    OdpovědětVymazat
  4. V roce 2011, jako já. :-)
    1. listopadu 2010 jsem se nastěhovala.

    OdpovědětVymazat
  5. 2.
    Hmyz v práci je přeci jen něco jinýho než u vody, kam si jdeš od pracovního hmyzu odpočnout. :-)
    Dělám na firmě, kde je celej den víc či míň rambajz, frézy, brusky, cnc-čka, moje pískovačka i gravírka, auta při nakládkách, ještěrky po dvoře, do toho zákazníci přímo v baráku...

    Ty víkendy v lese a u vody nebo chvilku po práci v zasunutým cípu příměstskýho rybníka mám jako lázně pro uši a hlavu.

    Ad chlapi - mně už, jak vidno, dávno taky ne, pokud na tom není v nošené hmotě tak, že sám sebe neudejchá ani v kroku. :-)

    OdpovědětVymazat
  6. hmyz v práci, hmyz u vody, hmyz v autobuse (nalitý uječený mladáci), hmyz v parku (zase mladý uječený mladáci) hmyz u moře (tam se zapouslouchávám vyloženě do toho šumění moře a všechny zvuky mi jdou jakoby stranou)
    prostě už mě ty lidi tak nevytáčej, když chci odpočívat, ignoruju to a naštěstí si k sobě nevybírám užvaněný partnery ani užvaněný věčně řešící kamarádky (ty naopak odpuzuju svým tichem, jsem pro ně nudná)

    OdpovědětVymazat
  7. ad chlapi: stačí mi, když to zvládá se mnou dobře v posteli :-) ty možnosti udělat mi to hezky prostě jsou - tlouštka netlouštka. :-)

    OdpovědětVymazat
  8. 7
    No, vzhledem ke svému pokročilému věku už tohle nemám jako prioritu. :-D
    Dobře si to udělám i sama. Ale jak dlouho, ještě? Možná už se to počítá jen na pár let. Kdoví. Od toho chlapa si přeju věci, co budou využitelný a potřebný i v době, až to intimní nádobíčko už nebude.

    OdpovědětVymazat
  9. sama jasně :-) (tomu rozumím, nejlíp znáš svoje tělo) jo, dobře myslíš teda už na stáří a nemohoucnost.
    no, já jsem zjistila, že jsem vlastně dost soběstačná, takže takový to přemýšlení - až jednou budu v nouzi, až budu třeba v hmotný nouzi, nebo až budu nemocná - tohle přemýšlení nad jakože vhodným partnerem - mě odpadá, zatím jsem všechno dosud tohle zvládla dobře sama i bez partnera. takže partnera chci na pohodu (tam patří i ten sex) nejsem v těch nárocích na partnera náročná.....tak nějak už jsem zvyklá žít sama, postarat se o sebe sama i ty svý někdy blbý vnitřní stavy taky zvládám sama a sama se umím i zabavit a nestěžuju si na to, že není s kým, nebo že jsem prostě sama. takže když tu někoho mám a je mi s ním dobře - stačí mi to, nepřemýšlím o tom, jestli ho budu potřebovat v nouzi a jak se zachová a jestli je to "charakter" a nebo není.

    OdpovědětVymazat
  10. 9. ale samozřejmě, dřív při výběru partnera jsem tyhle věci brala strašně vážně - a měla jsem představu, že to musí být všechno správně a aby byl 100% apd. (jakože musí mi pomoct, musí být takový a makový, a co když se mi stane tohle, tak aby mě nenechal na holičkách, a aby mě nutně chápal a podporoval ve všem, aby mě vyslechl.....nebo aby vyřešil....) tak od tohodle už pomalu opouštím a je mi líp.

    OdpovědětVymazat
  11. 10. prostě tyhle věci beru spíše jako milý bonus, ne nutnost a samozřejmost. protože ani já nejsem 100%, občas něco nevím tápu, nevím si s tím rady, občas něco zvořu, nebo udělám blbě i nečekaně blbě a taky jsou věci, které se mi prostě řešit vždycky nechce a řeším je, až když jsou opravdu akutní a dobíhají mě. no takhle to mám sama se sebou a myslím, že ten druhý má ty podobný stavy jako já :-) takže tak.

    OdpovědětVymazat
  12. v současný době mám starého mládence kamiońáka - a vyhovuje mi to. :-)

    OdpovědětVymazat
  13. 9
    Nemyslím., Myslím na to, že i když se nám už nebude chtět šukat, tak se nám pořád bude chtět třeba chodit na houby. :-)

    Kamarádka má taky takhle vzdálenějšího na-občas přítele-přitěle, ale ten je při těle tak, že když spolu teď o víkendu přišli na místní vesnickou oslavu, on usedl na lavičku pod přístřešek a ona mu šla stát do fronty pro pivo, protože on při svém tělesnu než by to vystál, tak by na slunku zkolaboval.
    To se mi zdá už na hraně.

    OdpovědětVymazat
  14. 9 -11:

    Minulý týden jsem se zakecala s jedním správcem hřbitova a taky jsme skončili u vztahů (jak jinak, oba cca ve stejným, věku, s velkými potomky, oba po -ceti letech manželství rozvedení...) a tomu, když se mě víceméně ptal, jak na tom jsem (jak jinak), jse řekla: "Mám něco jako přítele a je to v podstatě ideální: Stěhovat se ke mně nechce, krom občasnýho sexu po mně nic nechce, já po něm taky nic nechci, a když jsme spolu, jsme spolu rádi a je nám dobře."
    Správce trošku ustrnul a pak pravil, že je to zajímavý názor a že si to musí nechat projít hlavou.

    OdpovědětVymazat
  15. Já zírám, jak to tu barčo všechno hezky sypeš :)

    Chrousta jsem letos viděla tady v Horo jen jednoho, ale zcela spořádaně to bylo v květnu, v čase chroustů.

    Ru, ty dáváš do houbový omáčky zeleninu ... jo pardon, už mi došlo, že jde o polívku. Tu neznám, ta bude určitě taky dobrá!

    Holky a čím to je, je to věkem? Že vám vyhovuje
    "Mám něco jako přítele a je to v podstatě ideální: Stěhovat se ke mně nechce, krom občasnýho sexu po mně nic nechce, já po něm taky nic nechci, a když jsme spolu, jsme spolu rádi a je nám dobře."

    Přehoupnu se tam za pár let taky?
    To je to, co by si toužebně přál Akční Hrdina se mnou. Vypadá, že na to čeká.
    Jsem zvědavá,jestli se do tohohle přehoupnu. Zatím to nehrozí. Zatím mi to připadá moc snadný (bez ohledu na to, že v reálu to třeba snadný neni :-)

    OdpovědětVymazat
  16. 15
    Nevím. Fakt nevím. Vím o ženských, co se tam přehouply, i co se tam nepřehouply.
    Možná je to jen takový smíření se, že je lepší vrabec na střeše než chroust jednou za čtyři roky v hrsti.

    OdpovědětVymazat
  17. A třeba jen nesmí bejt tak moc dokonalej, abys ho chtěla mít doma nafurt... :-)

    OdpovědětVymazat
  18. zdravím, žádný chlap není tak dokonalý aby se ho chtělo mít doma nafurt. to je jen iluze v hlavě... myslím i že je to jinak. naopak. že je třeba se vztahům (obecně) učit, nikolv snášt nýbrž naplňovat v celé jejich bohatosti lelikož tím člověk roste i sám (stejně jako i ten druhý propojený). tedy myslím těm obyčejným, může se tomu říkat i pravdivým... nejen s mužem, ale i se sourozenci, sousedy, rodiči ,dětmi... vplést se celým svým srdcem do sítě vztahů (bytí) a stávat se v nich sama sebou. tedy růst. Vrátila jsem se z neuvěřitelně plodného pobytu (nejen v klášteře) a jsem toho plná :-)

    ale k vřeštění v přírodě. tam kde je hodně lidí a relativně snadný přístup se vřeští jelikož se tam valí masa lidí. a ta je uvřeštěná. I v místech kde by se očekávalo ticho může stoupat nahoru autobus turistů z Pardubic. A to je palba.... neuvěřitelná mluva. Intonace - zvláštní natahovací zpěvnost. joooooo? ne jeeeee, víííííííď? opravduuuuuu? :-) to jdeš kosodřevinou zalita potem a do toho zpěvy, postupně.... nikoliv štěbetání, povřeskování a to šly dámy do kopce! šíleného

    OdpovědětVymazat
  19. 18
    Ehm, Ratko, ta 17 byla takovej pokus o vtip... :-)

    Druhý odstavec - přesně. :-D
    V našem případě to byly ony tři místní korpulentní dámy a o kousek vedle skupinka Rusů či Ukrajinců, popíjející a chystající si na ohýnek při evidentním plánovaném nočním pobytu u rybníka.

    OdpovědětVymazat
  20. 19. Však já vím, to moje je vtipné taky, vzhledem k tomu co vše se děje. Děje se vše co je možné aby se dělo :-)) neexistujou žádná omezení (již ani předstíraná)

    OdpovědětVymazat
  21. 18:
    "Vrátila jsem se z neuvěřitelně plodného pobytu (nejen v klášteře) a jsem toho plná :-)"

    ještě že je tam zmíněný ten klášter,jinak by jeden ani neřekl,že se to týká zážitků z křesťanské víry.
    Nebo snad ne?:-)

    OdpovědětVymazat
  22. 18. je to žité křesťanství (naplněné bytí ve vztazích). jelikož nic jiného než vztahy neexistují... a člověk je určen vztahy a vybírá jaké vztahy žije (v čem). Takže ano. Je to křesťanská víra (život v Kristu)

    OdpovědětVymazat
  23. Ru, tvůj vztah považuju za ideální, pokud se navíc shodnete na volných víkendech a trávíte je spolu a ještě ideální je, když to máte k sobě z bydliště jednoho do bydliště druhého kousek - tak pak i ty večery a noce v pracovním procesu můžete trávit společně. krást si chvilky pro sebe :-) lehce závidím :-)
    kamionák je vázaný svým ježděním, já svými absolutně nepravidelnými službami a bydlíme od sebe dost daleko - rozhodně to není na to, večer po mé práci vidět se ve městě, nebo zajít k sobě domů a být spolu třeba přes noc, jedno kde - jestli u mě, nebo u něj. technicky (pracovně) ani kilometrově to není možné.
    no, ale lepší než nic a pro mě mužská občasná společnost - velké oživení, po letech samoty, hledání, doufání a čekání. už nechci být čekanka učekaná :-)

    OdpovědětVymazat
  24. 23. dalo by se říct, že je to taková má pozvolná nová začínající etapa - co se týče mého vnímání mužů a vztahů s nimi.

    OdpovědětVymazat
  25. 23
    Neshodneme, netrávíme, nemáme. Nemáš co závidět. :-)

    OdpovědětVymazat
  26. bude to znít možná hloupě, ale docela se těším na padesátku. (bylo mi 42) vším. neumím to ani pořádně vysvětlit.
    jednak tím svým malinko jiným myšlením, které není křečovité jako mezi 30-40. a jednak i tím, že se mi daří věci, které se mi dříve nedařily. celý život mám problémy s váhou, hromady komplexů - a vše pozvolna ubývá a je mi lehčeji. pomalu se dostávám ke své dívčí váze (teda ta původní v 17 byla 67 kg, 173 cm) ted mám 73 kg, ale není to už tak nereálné. a taky už se nebojím podnikat nové věci ) mizí předsudky a hororové obavy a takové ty víry v hlavě "co tomu řeknou lidi, tak nějak vím, že co chci vše zvládnu, ne hned, postupně pomalu, třeba i s přešlapy a těší mě to. po padesátce bych si chtěla i zmenšit si pracovní úvazek, i s hypotékou co mám.
    přála bych si být kolem té padesátce zdravá, vitální - což na tom už ted vědomě pracuju, pomalu .... vlastně ted teprve pomalu po čtyřítce se mi otevírá "vnitřní štastný a vyrovnaný stav" takže jen ho v sobě pozvolna rozvíjet s tím vším co se mi nabízí a co poznávám....protože dříve jsem si myslela, že mě učiní štastnou jen někdo jiný, druhý a ted vím, že to není pravda, to štěstí a možnost to rozvíjet máme sami v sobě....kdykoliv, kdekoliv, v maličkostech.....což pro mě byla hodně nová lekce a dalo mi chvíli, než jsem to začala skutečně vnitřně žít.

    OdpovědětVymazat
  27. od dubna si užívám krásné štastné období. hodně žensky, hodně vnitřně a uvolněně. vitálně i přes masakr služeb a dovolených v práci. řekla bych že tohle období nakopla má neschopenka, odpočinek a kompresní punčochy :-) ujíždím na šatech, na sukních a užívám si to. a neplánované seznámení s kamionákem minulý měsíc je jen už taková trešnička na tom dortu :-)

    OdpovědětVymazat
  28. 26. člověka může učinit šťastným i to že dává, sám do sebe prostě pouze doroste. stane se sam sebou a tím se může dát

    OdpovědětVymazat
  29. 26
    Tak tak, přesně tak to funguje. Taky se mi po čtyřicítce přepnuly spínače. :A ž pár let je mi tak fajn, jak mi celej život nebylo. I když výkyvy se samozřejmě vykývnou, únava, PMS atd., ale už to je pořád jen s vědomím momentálního výkyvu, asi jako když si cestou s kolem po lese ukopneš palec a sakruješ a brečíš bolestí, ale současně jsi pořád šťastná s vědomím, že jsi báječně zdravá, protože jinak bys po tom lese s kolem lítat nemohla.

    9 Tak to je supr, nic víc se na to napsat snad ani nedá. :-)

    OdpovědětVymazat
  30. 29. :-))) jo. smich je smích, poskakovani je poskakovaní, pms je pms. jakoby se to vse utridilo. jsem myslela že je to díky Milosti a jak koukám stačí sestárnut

    OdpovědětVymazat
  31. 22:
    no já tomu rozumím ratko(i když by se s tou 22 dalo polemizovat),nicméně třeba takový Freud by smysl tvého sdělení viděl asi jinak:-)

    Čemu ale nerozumím,je ta Rulisina rybníkoPIVOokružní jízda,každý sólo ve svým autě.
    To bych si nedovolil ani já.
    Tak po ránu zbytkový dvě tři promile,prosím.
    Ale sednout po pivu za volant...to už vyžaduje naprostou ztrátu morální odpovědnosti.
    A nezkoušej to na nás s Birelem,Ru:-)

    OdpovědětVymazat
  32. 31. ale uznávám že to zní divně.... ta plnost vztahů, taky jsme ji přímo v tom klášteře ehm fyzicky nenaplňovali :-) pouze duchovně se účastnili nic moc. teda lajdácky.

    OdpovědětVymazat
  33. 22
    Co zas plantáš všecko dohromady, to bylo každý v jinej den. Před "Vrátila jsem se" není "předevčírem."
    Sama jezdím pivokolo, kvůli němu autem.

    OdpovědětVymazat
  34. I když včera jsem byla sama i autem, ale zas o dost dál, na průzkumu podle mapy vytipovaných vzdálenějších koupacích míst.
    A taky to bylo docela dobrodrůžo.

    OdpovědětVymazat
  35. na vzdálenější místa bych se koupat nešel.
    Po průzkumu podle mapy jsem si vytipoval tohle,
    https://en.wikipedia.org/wiki/Cap-d'Ail
    Za 10 min jsem tam byl a pěšky,eště su slanej.
    Zase to zbytečně komplikuješ Ru:-)

    OdpovědětVymazat
  36. Já bych taky nešla, proto tam radši jedu. :-)
    Nechce se mi vysvětlovat proč a kdy jo a kdy ne. Ber to jako fakt a nekomplikuj to ty. :-)

    OdpovědětVymazat
  37. dobře,zítra si tam dojedu jachtou ať se aspoň v něčem sjednotíme:-)

    OdpovědětVymazat

KOMENTÁŘE UZAVŘENY

Blog bude pokračovat na http://rulisa.mzf.cz/

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.