(Optimalizováno pro černobílé monitory)

23. 7. 2014

O zážitě na pažitě

Zážitek je malej zážit.

Dějů dění má rys hromadění.
Jeden den v sobě uzavřu jeden kruh, odškrtnu položky, zaarchivuju... Muže, co nebyli, nejsou i co by mohli být, křehce čerstvá  lehkost pozbytí.
Druhý den otevřu oči uprostřed davů u rybníka a dívám se na záda, co byly.

Je to zvláštní, jak člověk někoho pozná i po letech i zezadu i s jeho (stejně jako vlastními) deseti kily navíc i s vlastními (jeho asi ne, vždycky viděl výborně) dioptriemi na dálku.

První Nevěra.

Říkám mu tak, i když jsem ho za nevěru nikdy pro sebe nepovažovala, nikdy jsem nespala paralelně s dvěma muži najednou, nikdy jsem nemohla, i kdybych si to nakrásně někde ve snech před spaním vypředstavovala, nešlo to. Teprv až se za jedním zavřely dveře...

Někdy je to, co se zavře, spíš padací most.

První nevěra, první nevztah, první náraz sama na sebe.

Že když se srazí nevztah na dohodu s víc než sexem a s neješitnou pohodou, hlavně komunikační, tak mě to porazí.
Nebo rozrazí.

Je to zvláštní, jak člověku v paměti utkvívají detaily bez ladu  a skladu, bez časové posloupnosti, jen vyskakující obrazy, pocity, vůně, zvuky... Intonace hlasu, zasmání se se zakloněnou hlavou, pohyb při otočení se za něčím, někam...vůně čaje hořkého jak rozpuštěný dehet, vůně mýdla nezvykle ostrého na kůži s nervozitou zostřeným pachem, vůně vody jezerní, když jsem se málem utopila, jak jsem nechtěla přiznat, že s tím oblečením a botama v uzlu nad hlavou už dál nemůžu... Naštěstí jsem měla vždycky štěstí na docela fyzicky zdatný chlapy, tenhle uměl navíc i hodně dobře plavat. Chuť toho čaje. Chuť krve z jazyka, co mi natrhl, když nečekal, že cuknu hlavou. Chuť sýra, co jsem krájela tak intenzívně, až mi propadl nůž stolem...  Chuť... I nějaká ta pachuť...

"Víš, já na ty vztahy a sex a tak už nejsem," řekl mi před několika lety při posledním krátkém setkání. "Už jsem s tím tak nějak úplně přestal..."
Ještě dlouho po tom, co nevztah založený na dohodu taky na dohodu skončil, se mi nepravidelně ozýval po esemeskách a zdravil, optal se... Vyznavač východních učení a cvičení. Propagátor askeze stravovací i sexuální. A zejména ejakulační. Taoistický sex tomu říkal.

A teď už dva roky nic. Ani nejmenší kontakt.
Až v davu u rybníka.
Stojící do půl stehen ve vodě, takhle nikdo jiný nepřetržitě antistresovej míček nemačká, neklid do konečků prstů, i když jen chodil, jako by i z pat nejradši vyskočil, i ten opakovaný netrpělivý pohyb, jímž posílá kohosi ve vodě plavat, ten znám taky, v pase přibral (kdo ne), ale přes ruce taky, a řádně, pořád cvičí, akorát nohy má teď proti těm supernamakaným zádům a rukám legračně hubený, býval symetričtější, asi nežije tak symetricky, jak si tehdy přál nebo jak to aspoň tvrdil, jo, ta, co na ni mává do vody je taky bruneta, vypadá docela vysoká, a on se obrací zpátky na břeh, ale obrací se tak, že mi při té otočce tvář neukáže, nasadí si nad obličej kšiltovku, ještě než tu otočku dokončí, a zamíří k ručníkům. Jejich. Kšiltovku tehdy nenosil, ale na kole jezdil, to jo, a hodně. Neopaloval se nikdy.

Až teď. Na ručnících vleže na břiše rychle zavřít oči a otočit se pod kšiltovkou na druhou stranu...

Musela jsem se začít smát. Prostě musela.
Kdyby mi tuhle situaci někdo vyvěštil před nějakými sedmi osmi lety, nikdy bych mu nevěřila, že se mi nebudou třást ruce, svírat žaludek a po ksichtě koulet slzy jako hrachy ze zklamání, z ponížení, z kdečeho...
A já se směju. Vsedě na ručníku o pár metrů vedle, s bradou na loktech...
Několika cizími jazyky hovořící, hluboce sečtělý a vysoce vystudovaný silný muž, co mě nenechal utopit, je malej kluk, celej zděšením na mrtvici ze situace, kterou nečekal a nemá pod kontrolou. Malej, zděšenej, zbabělej...

Jako všichni.

Byla jsem tam s ex a starším synem. Na motorkách. Čas od času si takhle uděláme společný půlden, zůstali jsme spolu kvůli dětem o osm let navíc, proč bychom nemohli občas ještě i o nějaký ten půlden, i velké děti to potřebují.
Bylo by jedno, kdybych se zvedla a šla pozdravit starého známého.
Ale najednou jsem byla ráda, že jsem, kde jsem. Bez potřeby na tom cokoli měnit.

Ležel dlouho, asi se mu podařilo za těma úporně zavřenýma očima v rámci možností mezi řevem dětí a překřikováním se hloučků dospělých usnout. Dívala jsem se, jak dlouho to vydrží, dívala jsem se, jak se k němu z vody vrací jeho nynější přítelkyně, ještě větší než ve vodě. A taky s překvapivě nepřiměřeně velikým, převislým břichem, jako by měla sotva pár dní po porodu. Jenže to by nelezla do rybníka. Takže nejspíš patří k těm smolařkám, co jim to po porodu zůstalo. Ale i tak je taková celá veliká, mohutná...
Dívala jsem se, jak k němu došla, tiše a mokře, a s rozpustilým uhihňutím se mu rozpleskla na zádech. Zakvikl a vyskočil, samozřejmě. Když ho pustila.
Říkávala jsem mu Varan, pro tak zvláštně nakrabacenou kůži na krku, co míval.
Dneska má Varan Vorvaně.
´Vidím, že dodneška jsem neznal princův vkus...´

Odchízeli s koly téměř kolem nás. Ona přímo a energicky s úsměvem vpřed, tak o půl hlavy vyšší. On celou dobu zarytě zasmušile hledící k zemi. Jen Hmm na říznost jejích vět...
Jestli ji na něco jde tipovat, tak na příjemkyni taostického sexu určitě ne.

Čekala jsem, že mi přiletí esemeska někdy večer. Nějaký jeho typický opisně intelektuálský pamflet, sdělující mi, že si nebyl jistý, jestli to jsem opravdu já, a jak se vlastně mám...
Nepřiletěla. Ani ten večer, ani už žádný další.

Musím se smát ještě teď. A budu se asi smát už nadosmrti, kdykoli si na něj vzpomenu.

Jo, k něčemu ta anabáze se seznamkovými pokusy přeci jenom byla. Spadlo to ze mě díky ní všechno. I ten poslední, už to vím stoprocentně. Zaplaťpámbů.
A vím to, protože už nemám potřebu jim to říkat. Ani těm, co byli, třeba nedávno, ani těm, co by mohli být.

Není letos krásný léto?
Takový... úsměvný... :-)



66 komentářů:

  1. Moc tomu nerozumím. Co nemáš potřebu jim říkat. Myslím, že tyhle pocity, v podobných situacích doprovází ženu, ten muž se jen nějak zatváří, těžko by ti porozuměl.

    OdpovědětVymazat
  2. Od slova zaznout? teda nejdou mi hacky. takze na druhem z je hacek.

    OdpovědětVymazat
  3. No hlavně že máš potřebu se jim smát.
    Spíš mi to připadá,jako nějaká nevyřčená(možná vysmátá) kletba,než popis stavu vyrovnání a uzaření kruhu.

    OdpovědětVymazat
  4. Nevím, zdali je pa. žena, či muž. Nevím, zdali je to obecnější u žen, či jsem prostě jen i v tomhle cáklá. Ale dokud mám na nějakého muže vazbu, jakoukoli, tak to, co mi letí hlavou o něm anebo o něm a o mně, mám vztaženo k němu, jako bych mu to říkala. Je tam spodní potřeba mu to říct, ve smyslu s ním mluvit.

    Saule, nesmála jsem se jim, smála jsem se jen jemu.

    OdpovědětVymazat
  5. já při podobných setkáních jen kroutím hlavou,jak jsem byl blbej a své následníky bych nejradši objal a poděkoval jim za to sejmuté břímě.
    Takže furt nechápu,co ti vlastně na něm bylo k smíchu.

    OdpovědětVymazat
  6. Leda ve filmu, v knížce nebo v takovém záznamu to lze říct. Jemu ne nebo jí.

    OdpovědětVymazat
  7. Já taky asi ne. Ale jde to jen popsat, ten zážitek. Potom až je pryč.

    OdpovědětVymazat
  8. Takže
    - pa. je anonmka z poslední doby, předpokládám. :-)
    - nerozuměla jsem, jak to bylo myšleno s tím filmem nebo záznamem, protože nejde o to, abych někomu běžela něco říkat, pouze jsem se snažila odpovědět na dotaz z komentíře č.1. Jde o nutkání, potřebu, hotvo šlus uzavřeno zabaleno do krabičky bez odeslání, jak jest v článku výše psáno. :-)
    Rozebírat něco niterně duchamorného s chlapama, s nimiž člověk už nespí, je naprosto a zcela kontraproduktivní. Nejenže tomu nerozumějí stejně tak, jako nerozuměli ani předtím, ale navíc už se ani nenamáhají zakrývat, jak je to otravuje. :-D

    OdpovědětVymazat
  9. (ty komentáře asi nefungujou? ale možná je to dobře, někdy se může nemluvit)

    OdpovědětVymazat
  10. Proč se teda zážitky tak liší. Je škoda slov, pocitů a vůbec všeho.

    OdpovědětVymazat
  11. 12
    Někdy se stane, že to napoprvní nějakej komentář sdežere, zvlášť když ho odešleš po delší odmlce a z jiného pc. Nevím, proč se to děje, i mně se to obča stane. Nenašla jsem na to žádnou odpověď nikde, ani na googlových fórech.

    13.
    Proč by se zážitky měly nelišit? :o) My se přeci taky lišíme.
    A už vůbec nerozumím, proč by mělo být škoda toho či onoho. Vztáhni tu škodu k něčemu, k sobě, lidstvu, přírodě... Pak to třeba dostane nějaký smysl.

    OdpovědětVymazat
  12. Věnuješ mužům tolik slov, myšlenek, nejsou plytké ani hloupé, mně to připadá jako škoda.

    OdpovědětVymazat
  13. Zážit je ovšem dobré slovo. I když připomíná nežit:-)

    OdpovědětVymazat
  14. me to pripomina zazeh. jakoze zazehne neco. nejaky vjem. a muzi jsou vjemy. jine veci treba tak intenzivni vjemy - zazehy nevyvolavaji. proto se pozornost zameruje na muze. kvuli vjemum.

    OdpovědětVymazat
  15. pro me jsou intnzivni vjemy existencni zapasy. prot ovyhledavam situace kde jsem vystavena zakladnim vjemum. tem uplne nejprimitivnejsim - protoze taky jsou pro me intnzivni

    OdpovědětVymazat
  16. 15
    Mně ne. Věnuju je současně i sobě. I všem.

    17
    Ano.

    OdpovědětVymazat
  17. Škoda je opravdu nevhodné slovo.

    OdpovědětVymazat
  18. ono asi nejde o tu intenzitu vjemu, teda takhle to citim ze nejde o to. ze vjem NENI dulezity, skrze nej jsem schopna sebereflexe. dokazu uvidet to zatim. odlisit se od vjemu. nebyt vjemem.

    OdpovědětVymazat
  19. omlouvam se za blbe vstupy, ale je to na dren. nebyt vjemem nybrz tim co je vjemu schopno. a tim se od vjemu oddelit, osvobodit se od nej. nebyt na nem zavisla.... potrebuji vjem abych ho mohla pustit. nechat vejit a odejit. protoze vjem nejsem. pouze jsem schopna vnimat. a v otm je ten bozsky zazrak. ve schopnosti vjemu. ale je treba to zazit, ten Moment porozumeni ze vjem jako vjem. ze vjemy prichazeji jeden za druhym ve svoji pestrosti.... kdyz Jim dovolim prichazet a odchaze svobodne.... jsem svobodna. jsem.

    OdpovědětVymazat
  20. 22
    Možná proto jsem se smála. Tomu všemu. Z jiného pohledu.

    OdpovědětVymazat
  21. vim ze jsi se nesmala jemu. smala jsi se absurdnosti toho vseho. tvojich predstav ktere padaly jak domecek z karet... rozpustily se na miste a nezbyl po nich ani dym. byly vubec? kdyz neco takhle zmizi, ptam se... kdo byl ta osoba co si to kdysi myslela, kde je? to nejsem ja. jsem ted. a moje mysl je ... pruchozi, prusvitna, nic nepodrzi

    OdpovědětVymazat
  22. 24,25:
    můžu se taky zasmát?:-)))

    OdpovědětVymazat
  23. Jako muž evidentně sympatizující z emocionálně genderových pohnutek s popisovaným objektem - nepochybně můžeš! :-)

    OdpovědětVymazat
  24. Jinak si dovolím poděkovat Ratce, že mi to pomohla rozklíčovat.
    Já prostě nevěděla, proč se mi chce tak smát a proč jsem se cítila tak lehounce, pohodově, příjemně, i když bych ho přitom nejradši laskavě objala a nenápadně mu zašeptala do ucha, ať je v klidu, že je všechno ok...

    Jo, někdy... něco... se prostě... :-)

    OdpovědětVymazat
  25. 27:
    No jo,to bude vono.
    I když...mě přišla úsměvná i představa,že by té průsvitné,průchozí a nic nedržící mysli dosáhl i ten objekt.
    Koneckonců s tím taoismem a askezí v ejakuaci na to předpoklady má 0:-)
    No a zajímavé by bylo,jak by v tomto transcedentálním stavu vnímal a popsal on tebe.
    Ale já myslím,že bych byl schopen i bez genderových,jen čistě emocionálních pohnutek s tebou sympatizovat.
    Třeba by mi tě bylo i líto,když by se ti tak ukrutně smál:0))

    OdpovědětVymazat
  26. Jo, mně se smál tehdy dřív. :-) Ale detailní okolnosti bych radši vynechala. .-))

    OdpovědětVymazat
  27. Tak to je jasné!
    Jo,jo...kdo se směje ženskejm,zbyde na něj mačkání antistresovýho míčku a na ženskou naopak čeká průsvitná mysl :-)
    Proto se já dycky radši zeptám(viz.26:-)
    No ještě že můžu bez ptaní aspoň rýpat,když je to tu "Rýpání do škeble":-0

    OdpovědětVymazat
  28. To se klidně směj, dycky jsem byla radši, když se mi chlapi smáli, než když ohrnovali rypák. :-)

    OdpovědětVymazat
  29. vubec nechapu ze se nekdo smeje me a myslim si ze se smeje se mnou :-)))

    OdpovědětVymazat
  30. Však jo. Taky to tak beru. :-)
    Směje se mně, protože je mu se mnou dobře.
    Kdybych mu byla nepříjemná nebo kdyby měl potřebu držet se v nějaké obranné nebo nastražené pozici, nesmál by se.

    OdpovědětVymazat
  31. Už toho radši nechte,nebo se mi ještě za chvíli začnete vysmívat,že se vám směju.
    A to by vás smích hned přešel:_0))

    OdpovědětVymazat
  32. ad36:
    a také při svém humoru neopomeňte lidových moudrostí.
    Jedna z nich praví,že kdo se směje naposled,ten se směje nejlépe.
    A jelikož se mi blíží fajront a tím pádem veselá cesta domů kolem nesčetných zahrádek s veselými žejdlíky,tak budu možná ještě večer vesele kličkovat mezi auty a intuitivně nalézat cestu domů,zatímco vy bez úsměvu na rtu řešit bídné starosti všedních dní,abyste navečer smutně zasedly k Ordinaci v růžové zahradě .:-))
    37.
    jste vítány.
    A nejen vy.
    Za pár minut vypukne první kelnerka v hurónský smích,když si objednám sodovku:-))
    (Jednou mi ji fakt donese a bude se smát ještě víc)

    OdpovědětVymazat
  33. Saule, a pomáhá to, představovat si nás bídně řešící něco u televize? :-)

    OdpovědětVymazat
  34. Nepomáhá,ale představovat si to je pořád lepší alternativa,než zažívat to v realitě:-))
    Přitom to začíná tak nevinně,třeba nějakým tím zážitem na pažitě :-0

    OdpovědětVymazat
  35. No vidíš, a já mám pocit, že mě tyhle zážitky právě šoupou úplně opačným směrem.

    Včera jsem (místo televize) plovala vprostřed rybníka proti zapadajícímu slunku a v tom na hladině zažehavém probleskavém světle mi zážit zableskl být spíš jako osvit. Prosvit.

    Ale dneska bych teda místo televize nejradši dělala zas něco úplně jinýho... kdyby bylo s kým...

    OdpovědětVymazat
  36. Tak to si radši ani představovat nebudu:-)
    To bych taky mohl přijít o své permanentní osvícení,které ty jen tak semo tamo tušíš v rybníce:_)

    OdpovědětVymazat
  37. když ti do ní spadl fén,že?:_)

    OdpovědětVymazat
  38. svitlo mi neco...zkusim to neumele popsat, protoze jsem to v ten Moment vedela. neni to jendoduche popsat.

    pravda je pouze jedna a to je to co je. A svetu je uplne jedno jestli v pravde jsme nebo ne. to je mu u prdele. Akorat v Pravde Jsi teda existujes, a kdyz nejsi tak jsi mrtvy. Jsi mimo. Spaleny klas. neni to proto ze te nekdo pali, ale proto ze nejsi.... ze neexistujes. a tak to je se vsim, kdyz vstoupis do Pravdy tak zijes vecny zivot - to co je, kdyz ale pravdu nevidis - slepota, falesna identifikace s myslenkami a telem... umiras, zijes prazdnotu, omyl.

    OdpovědětVymazat
  39. Světu není Pravda u prdele,svět je světem díky lži,takže musí pravdu popírat a potírat,ovšem aby vůbec existoval,musí ji i sem tam napodobovat a sem tam nechat vytrysknout.
    To Pravda má u prdele svět.

    OdpovědětVymazat
  40. 46. Posledni veta. ano, tak to je. Pravdu svet nezajima. Nevidi ho... svet neni. je to omyl. neexistuje.

    OdpovědětVymazat
  41. proto lide umiraji. protoze nikdy nebyli a nikdy se nenarodili. kdybych to vzala do extremu. kdyz se probudi, tak zjisti ze se nikdy nenarodili...

    OdpovědětVymazat
  42. Ještě jeden genderový zážitek.
    Teď jsem se stavil koupit si večeři a v tom malém milém obchůdku přede mnou stály jen dvě ženy.
    Tedy kromě té šukézní prodavačky,kvůli které jsem dostal hlad.
    Každá z nich nakupovala asi 3 či 4 ingredience do rodinných kotlíků (já chtěl jen dvě,cigára a pivo v plechu)
    20 minut,dobrejch 20 minut jsem čekal na odbavení!!!!!
    A vyslechnul jsem věci neuvěřitelné,o spalničkách,školce,dovolené v Chorvatsku.....
    Nevím,nehodnotím,jen konstatuji.
    Každopádně do smíchu mi nebylo a budu muset na nevzrušitelnosti své jinak silné osobnosti ještě krapet zapracovat:-)))))

    OdpovědětVymazat
  43. 47:
    což ovšem znamená,že k Bohu se nemá smysl modlit.
    Což nám jako křesťanka jistě potvrdíš:-)
    A taky nemá smysl svět vědecky zkoumat,protože vždy narazíme na tu entropii,či co a přesto se ovulujeme,vlastně evoluujeme,tedy jako vyvíjíme:-)
    Pochopit to znamená pro mne stěžejní úkol,ovšem potřebuji k tomu přístup ke zdrojům bez zbytečných front a hlavně blbých keců:-0)

    OdpovědětVymazat
  44. Tak mám takový vtíravý pocit,že zítra zase nestihnu něco,co jsem slíbil.
    A samozřejmě já budu ten špatnej a potřeby mé analytické mysli budou hanobeny.
    Mám toho genderu dost.
    Vyrazím do Kijeva,přihlásím se do jednotek SS a budu bojovat jen s muži.
    Když to přežiju,tak mi EU vyplatí slušný důchod a budu mít konečně čas na svůj duchovní vývoj.

    OdpovědětVymazat
  45. 50. naopak. ma smysl jelikoz buh je Pravda :-) Takze se modlim k tomu jedinemu co existuje. k Pravde.

    OdpovědětVymazat
  46. " Pravdu svet nezajima. Nevidi ho... svet neni. je to omyl. neexistuje."

    To je ještě horší než v té frontě Ratko:-)
    Jednou tak a potom to má smysl.
    Nemá to smysl.
    Svět je smysl.
    Jenže neustále se utvrzující v nesmyslech.
    Vždyť i ten Einstein z toho zblbnul a začal vyplazovat jazyk,jako opice:-)))
    Nemá to smysl!!!!!!
    Problém je v tom,vysrat se na to.
    Jenže to nejde.
    Bez smyslu se z člověka stává obejda a se smyslem agresivní hovado(jakkoli maskované)
    Smysl je najít tu malou,nežnou skulinku,odkud by se dalo z těch dvou alternativ uniknout.
    Není to zas poněkud genderové Ru?:-))

    OdpovědětVymazat
  47. 54. moc si to komplikujes. zkus se na to vyprdnout. teda jestli obejda nebo hovado. ani to a ani ono. mam Krista, se ho drzim. to je ta nezna skulina.

    OdpovědětVymazat
  48. 55:
    Nekomplikování je asi ten Rulisin rybník,ve kterým se sice můžeme vykoupat,ale nestačí nám to(ale těší a inspiruje a ....).
    Kristus nebyl žádnej plážovej povaleč a bůhví jak nakládal s tou skulinkou své milé Máří:-0


    OdpovědětVymazat
  49. A tou něžnou skulinkou je potřeba přejít s plným vědomím.
    Takových,kterejch jsem přešel jinak.....jó,jaj...:-)))

    OdpovědětVymazat
  50. Saule, tak si vyber co chces. Chces se koupat, tak se koupej... Nechces - nekoupej. Je to uplne jedno. Uplne uplne u prdele. Prijdu k rybniku, plavu si, vylezu a jdu domu. A kdyz neprijdu k rybniku tak si nezaplav. Nebo prijdu k rybniku a nezaplavu si a jdu domu. Nebo si zaplavu jinde. Co je na tom... Nic. Lidi si veci komplikujou, protoze maji z toho poteseni.

    OdpovědětVymazat
  51. Plne vedomi... co to je? nemas plne vedomi kdyz skulinky, rybnik... voda. mam Krista. pomaha mi vsecko zahodit. nebo vsecko zvednout. nechytat se jinych veci. pomaha mi. ale to je jine tema. Jen aby jsi vedel.... ze to ma smysl.

    OdpovědětVymazat
  52. Ty tomu dáváš smysl.
    Kdyby se před tebou Ježíš zjevil,nepoznala bys ho stejně jako ty jeho holky,tenkrát.
    Nedával jim smysl,proto ho nepoznaly i když byl bezpochyb úplně stejnej.

    OdpovědětVymazat
  53. 59:
    Plné vědomí je na furt přijmutí zodpovědnosti za svoje vnímání.
    S tím ale víra nemá celkem nic společnýho.

    OdpovědětVymazat
  54. 61:
    vlastně...mohla by mít,to není nic proti ničemu,ale v praxi vidím jen samé smysluplné teorie,které z těch vír utkávají věřící pavouci.

    OdpovědětVymazat
  55. 54
    Co já vím, já si dala u rybníka pivko a tak ty duchovní věci teď přeskakuju. Genderová mi od tebe přišla už ta 49, protože semi žaludek zvedá, když to takhle chlapi popisujou, chudáci trpící tím ženským světem, ale zajímavý je, že právě takový ženský je přitahujou a s takovýma jsou ochotný žít, kdežto když je ženská jiná, neřešící spalničky a dovolenou v chorvatsku, tak je pro ně už úplně nepřirozenej a odstrašující úkaz. Tak si polibte, mějte svět ženských takový, jaký ho chcete mít a jak si ho představujtete a jak ho vidíte, protože ho tak chcete vidět, a nestěžujte si.

    Jinak s tím smyslem a bezesmyslem souhlasím, byť je Ratka proti. A skulinku bych taky prosila ponechat, doufám, ještě pořád doufám, že ještě najdu někoho, kdo ji ocení i bez dovolené v Chorvatsku. :-))

    OdpovědětVymazat
  56. Svinime to tady. Jaktoze nema vira s tim nic spolecneho? uplne vsecko ma spolecneho. kdyz verim ze Kristus JE a reknu mu ANO, tak se s nim ztotoznuji a tim vystupuje moje odpovednost naprosto jasne. jsem schopna odpovednost videt a prijmout. To je vira ktera vidi. Jsem uzdravovana virou. Ozivovana.

    OdpovědětVymazat
  57. 62. nesmis k ty vire nic pridat. nic navic.

    OdpovědětVymazat
  58. 63 juhůůůůůů, jojo.

    64 chtěla bych to taky žít a pochopit. Ale neumím si představit, jak, kudy bych tak asi k tomu došla zrovna já.

    OdpovědětVymazat
  59. Lisko, odpoved jsme ti napsala u sebe, at to zde nespamuju.

    OdpovědětVymazat

KOMENTÁŘE UZAVŘENY

Blog bude pokračovat na http://rulisa.mzf.cz/

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.