Napůl

Dneska ve škole poslední ze série hodin občanek, ve kterých jsme mluvili o náboženství. Nechala jsem děcka vymýšlet, proč lidé asi věří či uvěří v boha. I dneska kluci vymýšleli docela dobře... I když něco mi tam pořád chybělo. Ale i bylo fajn, že mluví víc oni a nemusím já, zvlášť dneska, když už mám zas takovej těžce „nosovej“ hlas...

Proč zamilovanost...

...když pak stejně přejde...?

Ten jeden hřích...

Poprvní jsem tu písničku zaslechla letmo, útržek, když se po skončení kroužku foto a digi grafiky děcka už jen tak bavily a přes počítače si navzájem přetahovaly hity z empétrojek.

Do kruhu...

...nejen ty, Radko, běháš. Hlavně na blogu. Na blogu je to asi nejvíc vidět, když na něj uložené věci se vyloupnou odfiltrováním šumu...

K nenapsání

Tak moc se mi nechce. Tak moc se mi chtělo, když mi přinesl jeden syn zkontrolovat a podepsat domácí úkol, za čtvrt hodiny druhej si přišel pro peníze na autobus, za další čtvrt hodiny mi oba ukazovali cosi, pak byla večeře, pak se pohádali...

Tak ten veselej

Pamatujete? - Kdyby byli kočároví, tak ten z dnešní noci, byť po jiným otci, by byl k tomu loňskýmu přesně do páru.

Zpátky ni krok

Povídaly jsme si v kabinetě s kolegyní. Jestli mám nárok na volno z práce na pohřeb, když mi umřela babička. Tušila jsem správně, že asi ne. Zákon neřeší, jak významné pro zaměstnance byly zesnulé babičky či jiní příbuzní.