(Optimalizováno pro černobílé monitory)

31. 1. 2006

Nejlepší upgrade Čtyř věcí...

...je tady. :-)

(Díky za tip, Rony. :-)

Jsem paranoidní...

Ty bláho..., vyjekla jsem v duchu, když jsem se navečer koukla do statistik Toplistu. Uprostřed soupisu na blog vstoupivších připojení se skví cosi ve tvaru: nejakykod.nazevnasehomesta.cz...

29. 1. 2006

Čtyři věci / Four Things

Vzdávám to a poddávám se, ale přísáhám, že při příští vlně multilevel-reklamingu už bouchám dveřma a du dom. :-)

Víkend? Inu víkend...

Začal v pátek, příjezdem mladšího ze školy, nos odřený od smrkání. Starší dorazil dalším autobusem (páteční odpoledne jsou "jeho", neptám se kde a jak...). A sděloval, že ho škrábe v krku a že XY a YX od nich ze třídy mají angínu.

28. 1. 2006

Volně se řetězící guláš do blogu

Pár let tomu nazad, co jsem začala tu a tam číst blogy. Náhodně. Pravidelně až později. Až jsem se víc naučila s počítačem a měla víc přístup na net.

27. 1. 2006

Šifrování

...aneb jak se stručně a krátce (ne)domlouvat na pracovišti, potažmo před tiše zírajícími zákazníky...

26. 1. 2006

Vivat diskriminace! :-)

V zaujetí prvoukou jsem odsunula do pozadí myšlénky jiné, druho- a výšeukové. Ale nedá mi to, nedá, červíčci vrtaví...

25. 1. 2006

Kdo mě pochválí, když ne já...?

Magie společných večeří. Teplých. Teplý večeře nevařím proto, že by mě to až tak bavilo či že bych až tak dala na zásady takové nebo makové. Vařím je, když je zima, když mám náladu, když nemám rozděláno něco, co mě pohlcuje víc než povinnosti hospodyňky, a když chci, abychom si pěkně sedli všichni pohromadě. Se studenou večeří se mi potomstvo rozprchne kde všude k tomu, co zrovna má rozkoukáno či rozposloucháno, nebo jen zahuláká, že si to sní pozdějc. Teplá večeře je maminčí gesto, které se odkladem ani rozprchnutím neignoruje. Možná proto, že po pár přes rameno hozených odkazech "počkejte, až to dodělám, nebo si namažte chleba" si zvykli takového gesta vážit.

24. 1. 2006

23. 1. 2006

Okno do duše oko

Byla noc, nebo už skoro ráno. V hlavě přetlak z dalšího odpoledne, protaženého do začátku noci snahou při přípravě do školy dokázat sobě i mladšímu synkovi, "že není hloupej". Marnou snahou. Hloupej není, podle toho, jak mu to zapaluje v běžných denních situacích, ale něco je hodně špatně, zřejmě ve schopnosti zapisování pojmů do paměti a abstraktního nakládání s nimi. Nejde to. Pereme se s tím, brečíme u toho občas oba, ale nejde to.

22. 1. 2006

Víno dozrálo, hrozny jsou sklizeny...

To ne já. Ne o mně. To přišlo poštou, minulý týden.
Vyráběli jsme mu přání ke kulatinám, smolili veršovaný říkání a prolízali asi tak stopadesát stránek s obrázkama na netu, aby to mělo styl a šmrnc... Zařekla jsem se, že už nebudu. Sešli jsme se s malým zpožděním po jeho narozeninách, vespolek u stolů plných jídla a pití, tak jak to měl v plánu, všichni ti, co mu posílali kulatinová přání, aniž tušili, že je v nemocnici. Sešli jsme se všichni, jen on chyběl.
Než jsme se k těm stolům odebrali, zahráli mu několik obvyklých varhanních motivů a pak mu na rozloučenou zazpíval Michal Tučný Tam u nebeských bran. Dobrá volba pozůstalé rodiny - ti, co ho znali od koní, při "... dětský smích a vlání koňských hřív..." brečeli komplet, ženský jako chlapi.
Jen ten proslov, ten proslov si měli nechat...

Nový den, nový úvod

Parafráze. Správně je to "Nový den, nový způsob". Titulek jedné kratičké básničky odněkud z šerověku druhé půle minulého století. Začínající "Vy, kdo jste na cestě, musíte mít kód" a končící "Protože minulost je jenom jedno sbohem".

Možná, že jeden by se tolik nenachodil, kdyby ten kód nebyl dávat minulosti sbohem a začínat na nový způsob. Možná je to chybový kód. Možná právě naopak. A možná nic, prostě je. Nepřepisovatelný. A nebo jen za cenu ztráty cenných funkcí a dat, už léta ve vazbě na něj dopisovaných. A to se mi nechce riskovat. Mám ten kód ráda.
A tak jsem tady. Odjinud, na nový způsob, s novým úvodem. Příčiny (či záminky?), co k tomu vedly, budou snad pochopitelné i pro ty, kteří na Škebli šlápli až teď, stačí si rozkliknout odkaz na staré stránky.

Hledala jsem, kam odtamtud. Přišla jsem, viděla jsem a slovy Pučmelouda jsem si v duchu řekla: "Tady se mi líbí, tady zůstanu."

Tak snad jo. :-)

18. 1. 2006

11. 1. 2006

6. 1. 2006

3. 1. 2006